zpět 1950 – 1959
Historie OSA
OSA po Vítězném únoru a mezinárodní dohody v autorském právu
Ve světě nově rozděleném na Východ a Západ se Ochranný svaz autorský ocitá uprostřed další změny státního zřízení, a tak jsou v roce 1949, stejně jako za války, přerušeny veškeré osobní styky se zahraničím. Na druhou stranu se jedná o rok velmi příznivý po stránce personálního obsazení. V důsledku masové likvidace soukromých advokátních kanceláří přicházejí do vedení OSA vynikající právníci, díky nimž je organizace po celá padesátá a šedesátá léta vedena velmi profesionálně.
Zákony lidu a měnová reforma
Vzhledem k dramatické změně politických i hospodářských podmínek se v Československu mění na počátku 50. let legislativa. V roce 1950 je přijat nový občanský zákoník a o tři roky později i nový autorský zákon. Ten dává mimo jiné ministerstvu kultury možnost vydávat tarify, které upravují výši autorských odměn, a možnost udělovat souhlas k užití díla i proti vůli autora.
V roce 1953 je kromě nového autorského zákona schválena i peněžní reforma. Všechny nevyplacené honoráře jsou přepočítány a následně vyplaceny v poměru 50:1. V kombinaci s prudkým poklesem inkasa není první polovina padesátých let pro autory nijak veselá. Za oběť peněžní reformě padá i podpůrný fond. Místo toho nese OSA zodpovědnost za výběr státem nařízených poplatků do nově zřízeného kulturního fondu. Ve druhé polovině padesátých let se už však ekonomická situace OSA zlepšuje. Pro rok 1957 je příznačné rekordně nejnižší režijní zatížení v historii, a to i mezi ostatními kolektivními správci, ovšem o 30 let později kontrolní komise konstatuje, že hon za nejnižším režijním zatížením zavinil absolutní technickou zaostalost za světem.
Zásada neformálnosti
Jednání o připojení USA k Bernské úmluvě probíhají už od třicátých let a úspěšná nejsou ani po druhé světové válce. Snaha totiž naráží na zásadní rozdíl v přístupu k autorskému právu – a ten existuje dodnes. V USA neplatí zásada neformálnosti, a tak je za dobu vzniku nároku na autorské odměny považován moment, kdy je dílo zveřejněno. Pro evropské státy naopak vzniká nárok na autorské právo (tudíž i nárok na autorské odměny) okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, přičemž není třeba, aby bylo uveřejněno. České autorské právo, stejně jako autorské právo většiny jiných zemí, tak stojí na zásadě neformálnosti jak co se týče vzniku, tak i trvání autorského práva.
Bernská úmluva v ohrožení
Mezinárodní spolupráce s USA se nakonec kodifikuje v roce 1952 podepsáním Všeobecné úmluvy o právu autorském (VÚA), k níž se Československo připojuje v roce 1960. Ta vychází ze stejných principů jako Bernská úmluva, ale ve srovnání s ní je stručnější a obsahuje spíše obecné formulace. I díky těmto obecným formulacím je možné najít konsenzus, a to nejen s USA, ale také se zeměmi socialistického bloku. V té době se totiž i v těchto zemích objevují čím dál větší snahy o odstoupení od Bernské úmluvy, nakonec neúspěšné. Státy za železnou oponou si totiž nemohou dovolit přijít o autorské odměny v podobě západní měny.
Historie hudby
Tvorba pod taktovkou stalinistické ideologie
V padesátých letech se v Československu bezohledně prosazuje stalinistická ideologie, která napáchá nenapravitelné škody dokonce i v hudbě. Velké množství vynikajících autorů opouští domovinu a další jsou přinuceni zastávat podřadné práce.
Budovatelský Svaz československých skladatelů
Kontrolu nad novou tvorbou i jejím provozováním získává centralizovaný Svaz československých skladatelů, který v hudbě nepřipouští žádné buržoazní vlivy. Trnem v oku jim je nejen avantgarda a modernismus, ale zpočátku i čeští skladatelé světového věhlasu Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. Oficiální estetická doktrína chce návrat tradičních národních hodnot a preferuje především dílo Bedřicha Smetany. Prominentním hudebním žánrem se stává kantáta a masová píseň. V této době tak vzniká mnoho budovatelských písní.
Neoficiální návrat neoklasicismu
V klasické hudbě ale stále vzniká produkce, kterou úřady nesledují. Takový Alois Hába tak i nadále tvoří mikrotonální díla, i když nenápadně. Ve druhé polovině padesátých let opět dostává prostor neoklasicismus, jehož vliv se projevuje především v díle Ilji Hurníka, Viktora Kalabise nebo Vladimíra Sommera. Zásluha na návratu neoklasicistních tendencí je připisována především Pavlu Bořkovcovi, který je profesorem na Akademii múzických umění a jedním z hlavních neoklasicistních skladatelů předválečného Československa.
Vznik rokenrolu
Padesátá léta ve světě jsou zcela jednoznačně ve znamení „rocku and rollu“, což je vlastně první etapa vývoje rockové hudby. Vzniká propojením černošského rhythm and blues a bělošského country a brzy se z USA začíná šířit do celého světa. Mezi nejvýznamnější představitele patří Chuck Berry, Little Richard a především samotný král rokenrolu Elvis Presley. Ten v polovině padesátých let startuje kariéru nejúspěšnějšího zpěváka všech dob. Mnohé jeho energické písně vycházejí z černošských spirituálů a právě v padesátých letech vzniká řada jeho zásadních songů jako Jailhouse Rock nebo Love Me Tender. Dodnes se prodalo přes miliardu kopií jeho nahrávek.
Populární hudba zastoupena pouze budovatelskou písní
V padesátých letech ovšem nastává skutečná krize československé populární hudby. Zejména v prvních letech dekády není povoleno nic jiného než budovatelská píseň. A tak se celou socialistickou republikou nesou písně jako Píseň kombajnistů nebo Píseň proudových stíhačů. Kromě folkloru jiné žánry prakticky neexistují, protože jsou komunistickou stranou zakázány. Jedním z mála, kdo přežije tento hon na čarodějnice, je tehdy populární zpěvák Rudolf Cortés. Návratu swingu a nástupu rokenrolu se Československo dočká až dlouho po smrti Stalina a Gottwalda. Ke konci padesátých let se tak paradoxně na naše území vrací swing, i když jeho éra ve světě je už prakticky u konce.
Příběh písně
Včera neděle byla (1959)
„Včera neděle byla, včera byl hezký čas,
včera neděle byla, za týden bude zas.
Nikdy bych nevěřila, že se to může stát,
včera neděle byla, řekl, že mě má rád.“
Písnička autorského dua Jiří Suchý a Jiří Šlitr Včera neděle byla je nerozlučně spojena se samotným vznikem divadla Semafor. Poprvé totiž zazněla v představení Člověk z půdy, které je vůbec první divadelní hrou jednoho z našich nejvýznamnějších divadel šedesátých let.
Samotná skladba je nahraná v roce 1960 ve studiu Domovina. Za doprovodu Orchestru divadla Semafor řízeného Ferdinandem Havlíkem ji zpívá mladičká Pavlína Filipovská. Ta písni dává nezapomenutelný zvonivý zvuk – a pravděpodobně i díky ní se brzy stává nejpopulárnějším singlem v Československu. Včera neděle byla je na čtvrt století nejprodávanější písní – se čtyřiceti tisíci prodanými nosiči.
Jak už to tak u populárních hitů bývá, hudba i text jsou velmi jednoduché. Text je dokonce parafrází na lidovou písničku: „Včera neděle byla, já jsem doma nebyla, byla jsem v háječku, žala jsem travičku.“ Jiří Suchý text píše trochu jako legraci i recesi. A protože se ta humorná slova dobře hodí k prostinké melodii Jiřího Šlitra, písničce už zůstanou navždy. Oba autoři sice očekávají, že skladba bude mít úspěch, ani jednoho ale nenapadne, že se z ní stane megahit.
Hudební zajímavosti
První videoklipy a pravděpodobné české prvenství
Videoklip je v posledních čtyřiceti letech nedílnou součástí prezentace hudebníků z oblasti populární hudby a jsou i tací posluchači, kteří bez vizuální stránky hudbu prakticky neposlouchají. První videoklip byl ale natočen dávno před vznikem hudebních televizních stanic. A bez těchto průkopníků by pravděpodobně MTV a jí podobné televizní stanice nikdy nevznikly.
Víme určitě, že první záznam, který bychom mohli nazvat dnešní terminologií videoklip, vzniká v padesátých letech. O trochu obtížněji lze ale určit, komu přesně toto prvenství náleží. Hudebník Tony Bennett je přesvědčen, že první klip patří jemu. V roce 1956 jej filmují při procházce v londýnském Hyde Parku a on toto video spojuje se svou skladbou Stranger in Paradise. Píseň s obrazovým doprovodem se pak objevuje v několika televizních show.
Další verze tvrdí, že první klip natáčí samotný král rokenrolu. Píše se rok 1957, když se na světlo světa dostává hudební video Jailhouse Rock, kde hraje i zpívá Elvis Presley. Klip je ovšem součástí celovečerního filmu, takže je diskutabilní, zda ho můžeme nazývat prvním videoklipem.
Poměrně překvapivé je, že jen o rok později vzniká první videoklip v Československu. Některé zdroje filmové písničce Dáme si do bytu, která má velmi blízko k dnešnímu pojetí videoklipů, dokonce přisuzují celosvětové prvenství. Písničku zpívá Irena Kačírková a Josef Bek a videoklip režíruje Ladislav Rychman. V původní verzi byla píseň součástí filmu Snadný život z roku 1957. Jenže tam ji zpívá Jiří Suchý a Josef Zíma, které záhy po uvedení nařizuje cenzura vystřihnout. Písnička se tedy musí přetočit, a tak roku 1958 shodou okolností vzniká první československý klip.